Sestava
Docela úspěšný teleport. Dva málem ztracení a nástup do hospody v Lokti opravdu strhující.
To je výhoda dvojek
Ten den začínal dobře. Předpověď dokonalá, odjezd v pohodě a vlak s kupátky, což mi připadá jako základ úspěchu. Auto dojelo v pohodě a včas, při cestě do hospody u nádraží trochu lilo, ale přežili jsme. Tak jsme si říkali, že tu počkáme (děsná čtyřka) a až dorazí vlaková společnost, zajdeme někam do města - Loket je konec konců výletní místo se spoustou hospod vyšší cenové skupiny. Tak nastala očekávaná chvíle jejich příchodu. První poznatek byl, že dál opravdu nepůjdeme. Asi by nás jinam nepustili. No a tak jsme si dali několik dalších piv, párečků a ... A dál pomlčím. O zápasech se zdánlivě nehybnými předměty, ztrátách i nálezech atd... Ani na fotkách to není, tak ať ta jediná fotka je symbolem večera, který skončil dobře, nebo alespoň remízou.
Odjezd z Lokte na start (vlakem) byl až po poledni, tak jsme se prošli po městě. Dopoledne poněkud mrtvo, hospody zavřené - v jedné se nám podařilo alespoň otevřít pípu.
Vlakování byl zážiteček. Nádraží vybydlená, ale jejich rozměry připravené na velké průmyslové podniky. Ty se asi nekonají. V cíli nalezena prodejna potravin, takže zásobování klaplo a lodě přijely také na čas. Takže všechno v pohodě a už můžeme vyrazit.
Start pohodový, tempo poklidné, teplota až udivující. Začíná kurz opalování háčků Vedro dosahuje vrcholu, začínáme se koupat, v některých místech téměř topit. Vzpomínky na loňské skoromrazy definitivně mizí. Koupání trvalo asi 2 km, bylo blahodárné a osvěžující. Ještě že byla pro první den zvolena tak krátká etapa. Začínáme i tušit, jak se letošní voda bude jmenovat.
Večerní program nebyl už tak drsný, jako první den. Takže ranní poklidné hodiny míjely v klidu a míru. Pavel s Pečim odjeli převézt auta. Po menším zmatku, kdy se Peči nejprve ztratil a pak se nechal (Pavlovým autem) přivést do loděnice v KV za policejním autem, se vrátili v pořádku zpět. Už jsme jich pár měli, ale myslím, že nás s přehledem dohnali.
K celému dni nejde říct vlastně asi nic moc. Potvrdil se podtext výpravy ("Reklamní akce Gambrinus") a teploučko. Hospoda u skal v pořádku, večerní čínská putyka taky. Nějaké ty rozmíšky a že by někdo tu a tam začal držet bobříka mlčení? - no kdo by o tom mluvil :).
Takové vedro už v sobotu nebylo, ale spíš jsme to uvítali. Cesta k Hubertusu nebyla dlouhá. Během plavby Karlovými Vary jsme už vzpomínali na Krumlov (chyběl vor s míchanými nápoji ...).
Oproti loňskému roku bylo teploučko, takže se dal riskovat i malý indián. A tak jich také pár bylo. Pavel s Janou Dáša a Dan PPP a Petra Dous a Lenka Jana a Peči Raďas a Petr P. Máša a Vašek Jana a Peči podruhé Zábava nakonec
Kdybych to byl býval věděl, tak bych tam byl nechodil :) Ten kopec byl tak 2x větší, než jsem doufal. Ale nakonec se to povedlo a je tu pár obrázků děr do skal. A výhled taky nebyl špatný.
Cesta vedla kolem polozbořených lázní Kyselka a končila v bufetu s plesnivejma hamburgrama. Poslední zastávka před cílem, jez zde přítomný byl uznán přehradou a tak jej ani Raďas nejel.
Skupinové foto se letos nějak nestihlo. Tak dokud se mi nezdaří je nějak propojit, jsou tu všechny tři.
|